Jerzy Nowosielski, PORTÉT MLADÉ PLAVKYNI, 1976

70 x 50 cm – olej, plátno

signováno na zadní straně: XII 1976 | JERZY NOWOSIELSKI | PORTÉT MLADÉ PLAVKYNI, bílou barvou uprostřed: 5.

Odborná konzultace: Andrzej Starmach, Nadace Nowosielských, Krakov.

Tvorba Jerzyho Nowosielského ze 70. let 20. století představuje jednu z nejzajímavějších a nejcennějších etap v jeho malířské tvorbě. Důležitým mezníkem na této cestě byl rok 1971, kdy umělec představil v krakovské Galerii Krzysztofory své slavné „černé akty“. Při popisu těchto obrazů se hovořilo o „eschatologickém žáru“, „hořící erotice“ a „luministických mystériích“. Nowosielski v nich použil hlubokou, noční barevnou škálu a těla skrytá ve tmě byla jemně rozjasňována expresivní neonovou linií. Zatímco začátek desetiletí se vyznačoval zklidněním a syntézou, portréty a akty vznikající v druhé polovině 70. let získávají novou výrazovou sílu. V dílech, jako jsou např.: Polonahá žena z roku 1976 ze sbírek Muzea Jacka Malczewského v Radomi, Polonahá žena ze Slezského muzea v Katovicích či v katalogu prezentovaný Portrét mladé plavkyně umělec spojuje figurativnost s prvky pojatými téměř abstraktně. Tuto zřetelnou formální proměnu trefně popsala umělecká kritička Magdalena Hniedziewiczová, když charakterizovala obrazy z tohoto období: Stejné schémata, stejné kánony. Stejná barevnost, stejná kompoziční pravidla. A přece je v nich něco jiného. Větší prudkost, větší neklid. Jsou agresivnější, jejich expresivita je zřetelnější (Magdalena Hniedziewicz, Dobro prověřované krásou, „Kultura“, č. 38, 18. září 1977).
Portrét mladé plavkyně tomuto popisu dokonale odpovídá. Hlava, zachycená v sytých, chvějivých odstínech červené a hnědé, kontrastující s hladkými, plochými skvrnami oranžových brýlí, se vymyká doslovné interpretaci. Nowosielski zde vytváří nehmotnou, znepokojivou a mnohoznačnou vizi.

Nowosielski daroval obraz Halině Makowské, manželce Jerzyho Klingera, pravoslavného teologa a filozofa. Klinger sehrál v životě umělce významnou roli. Byl nejen jeho přítelem, ale také duchovním a intelektuálním mistrem.

Obraz byl vystaven, zmíněn a reprodukován mimo jiné v: Vystavený obraz:
– Galerie Zapiecek, Varšava, 5. září – říjen 1977;
– IV. mezinárodní trienále současného umění, Nové Dillí, únor 1978.
♣ Droit de suite: ♣ K kupní ceně bude připočítán dodatečný poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu v souladu se zákonem ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech souvisejících (droit de suite).

Jerzy Nowosielski (Krakov 1923 – Krakov 2011) v roce 1940 zahájil studium na Kunstgewerbeschule v Krakově. V roce 1942 pobýval necelý rok v Lávře sv. Jana Křtitele u Lvova. Studoval tam malířství a historii ikon. Po návratu do Krakova v roce 1943 obnovil kontakty s kruhem budoucí Krakovské skupiny. Po válce pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Krakově pod vedením prof. Eugeniuse Eibischa (1945–1947). Na I. výstavě moderního umění v Krakově v letech 1948/49 představil obrazy v duchu geometrické abstrakce. V období socialistického realismu nevystavoval a věnoval se v té době scénografii a malování pravoslavných chrámů a kostelů. V roce 1955 uspořádal v Łodzi svou první samostatnou výstavu, v roce 1956 se zúčastnil XXVIII. benátského bienále. V letech 1957–1962 působil jako pedagog na Státní vysoké škole výtvarných umění v Łodzi, poté na Krakovské akademii, kde přednášel na katedře malířství až do odchodu do důchodu v roce 1993. Ve druhé polovině 50. let dosáhl charakteristického stylu aktů, krajin a figurálních scén v interiérech, který vděčil za svůj vznik jeho fascinaci ikonou a zkušenostem se sakrálním malířstvím. V roce 1976 se znovu věnoval monumentálním dílům, přičemž vytvořil mimo jiné nástěnné malby, zastavení Křížové cesty a návrhy vitráží v kostele Boží prozřetelnosti ve Wesołej u Varšavy (1976–1979). Umělec byl všeobecně uznáván jako autorita v oblasti umění zakořeněného v duchovních hodnotách.
Jerzy Nowosielski zemřel 21. února 2011 v Krakově.