Tadeusz Kantor, POSTAVY Z TŘÍDY MRTVÝCH, 1982-1983

46,0 x 32,5 cm - kvaš, pastel, fix, papír 46 x 32,5 cm (ve světle pasparty)

signováno p.d.: TK

Na zadní straně vazby tři samolepky:

- nálepka výstavy: GALERIE DE FRANCE | [adresa, tel. v Paříži] | [rukopisný nápis:] MICHAEL KANTOR | Dessin Réf. T.K. 10 | 47 x 33 cm. | 13 VI 83, v l. rohu nálepky: TK61;

- nálepka s razítkem a číslem povolení k vývozu do zahraničí (nalepeno obráceně);

- mpis nálepky: MICHAEL KANTOR | Scénické návrhy | "Postavy představení | Umarła klasa" | Cricot Theatre | č. [ručně flam.:] 10, v p.g. rohu nálepky signováno flam.: Tkantor.



Dílo patří do série kreseb s názvem Ces messieurs sérieux (Tito vážní pánové), kterou v letech 1982-1983 objednala Galerie de France v Paříži. Série byla věnována postavám z představení Mrtvá třída (1975), v polovině 80. let již legendárního a ve světě široce známého. Postavy z Mrtvé třídy zde již nejsou prezentovány jako plány nebo pracovní skici, ale více synteticky, s odstupem, i když ne bez humoru a satirických akcentů. Postavy z představení, zaznamenané jako muzejní předměty (loutky s rekvizitami sedící v lavicích), byly vystaveny na samostatné výstavě Tadeusze Kantora Métamorphoses v Galerie de France (Paříž, 4. března - 7. května 1982). Výstava Présences polonaises, otevřená následujícího roku v Centre Georges Pompidou, byla doprovázena představením Mrtvá třída a samostatnou výstavou nazvanou Le Théâtre Cricot 2 et son avant-garde - rovněž v Centre Pompidou. Série Kantorových kreseb inspirovala francouzského historika umění, režiséra a divadelního aktivistu z Dijonu Renauda Dilligenta k založení divadelní společnosti Compagnie Ces Messieurs Sérieux (Cie CMS) v roce 2010.





♣ K vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek na základě práva tvůrce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o autorském právu a právech s ním souvisejících (droit de suite).





Tadeusz Kantor (Wielopole Skrzyńskie 1915 - Krakov 1990) studoval v letech 1934-1939 scénografii na Akademii výtvarných umění v Krakově. V roce 1942 založil Podzemní divadlo, které působilo do roku 1944 a uvádělo dvě představení: "Balladyna" a "Návrat Odyssea". Při práci na představeních se vytvořila skupina umělců, kteří v roce 1945 pod Kantorovým vedením vytvořili "Skupinu mladých výtvarných umělců". Ta se následně stala jádrem jak experimentálního divadla Cricot 2 (vzniklo v roce 1955), tak druhé "Krakovské skupiny" (vznikla v roce 1957). V roce 1947 byl Kantor na ročním stipendijním pobytu v Paříži; po návratu byl jedním z organizátorů První výstavy moderního umění v Krakově 1948/49. V letech 1950-1954 se výstav neúčastnil. Od roku 1955 se jeho tvorba ubírala dvěma směry. Na jedné straně byl aktivní jako malíř, tvůrce "ambaláží" a od roku 1965 happeningů, na druhé straně se věnoval práci na postupných performancích Cricot 2, z nichž každá byla uměleckou událostí, zejména od 70. let: "(premiéra 1975), "Wielopole, Wielopole" (1980), "Ať umělci zemřou" (1985), "Nikdy se nevrátím" (1988); zemřel po poslední zkoušce představení "Dnes mám narozeniny" (premiéra 1991). Průběžně spolupracoval s galeriemi: Krzysztofory v Krakově (kde sídlilo i divadlo Cricot 2) a Foksal ve Varšavě. Od roku 1979 pobýval společně s divadlem Cricot 2 převážně ve Florencii. Byl teoretikem umění a divadla, autorem mnoha manifestů. Účastnil se mezinárodních výstav nejvyššího řádu, například Documenta v Kasselu (1959, 1965), Bienále v Benátkách (1960), Bienále v Sao Paulu (1967). Obdržel mimo jiné cenu Goethovy nadace Prix Rembrandt, Basilej 1978, medaili "Arts et Lettres" francouzského ministra kultury 1982, cenu Nadace Alfreda Jurzykowského, New York 1982 a mnoho divadelních ocenění.