Zdzisław Beksiński, OČEKÁVÁNÍ, 1971

74 x 92 cm – olej, dřevovláknitá deska

signováno na zadní straně desky vlevo: BEKSIŃSKI 71
uprostřed výztuhy desky bílou barvou: 15, nad tím fragment štítku Galerie Współczesnej ve Varšavě s datem výstavy 7. I 73

Obraz Zdzisława Beksińského, který je předmětem této aukce, byl vystaven na významné výstavě umělce v Galerii Współczesnej na přelomu let 1972 a 1973. Výstava, kterou zorganizoval Janusz Bogucki, přinesla Beksińskému velký úspěch, jehož završením byl prodej všech obrazů z této výstavy. Když ho Bogucki požádal, aby obrazy pojmenoval, dal jim umělec všem stejný název – Očekávání – a v dopise uměleckému kritikovi vysvětlil, že každý z těchto názvů vymýšlel samostatně, i když jsou všechny stejné. V strojopisu, vytištěném na jedné ze dvou stran brožury doprovázející výstavu, uvedl: „Tato stejnost nijak nesnižuje mé sisyfovské úsilí; koneckonců i Sisyfos neustále tlačil stále ten samý kámen na stejnou horu a nebyl tím pádem o nic méně unavený, než kdyby tlačil stále jiný kámen na stále jinou horu.“
Výstava se dočkala řady recenzí, v nichž kritici zdůrazňovali výjimečnost Beksińského malířství. Wojciech Skrodzki napsal: V Beksińského malířství hrají velmi důležitou roli sny a snové vize, které jsou považovány za klíč k intuitivnímu poznání duchovní reality, která se nám vymyká, a zároveň za přímý ukazatel bohatství představivosti lidské psychiky. (...) Beksiński skvěle vnímá sugestivní, magické vlastnosti představ, které se utvářejí v procesu výtvarného zhmotnění vizí. Symbolické a znakové formy jsou zde často jednoduché a snadno srozumitelné, někdy však promlouvají spíše prostřednictvím nálady, kterou vytvářejí, či prostřednictvím obecného náznaku kontextu, v němž se vyskytují. Autentická invence a bohatost těchto forem jde ruku v ruce s jejich přirozeností (Wojciech Skrodzki, Poemat o očekávání, in: „Literatura“ č. 4, 25. ledna 1973, s. 13).
Teresa Sowińska konstatovala: Dokonalost řemeslného zpracování způsobuje, že bytosti a přízraky zrozené z představivosti mají téměř hmatatelnou hmotnost skutečné existence. (...) Literární vize působí sugestivně díky bezchybně použitým výrazovým prostředkům. Mezi nejdůležitější z nich patří groteskní deformace, karikaturnost a využití náladových a emocionálních hodnot barev. (...) Barevnost obrazů, udržovaná v úzké, často monochromatické škále chladných modří, šedí a zemitých hnědých odstínů, umocňuje přízračnost scény. Občas silný záblesk světla prořízne temnotu, osvětlí chladným leskem zasněžené vrcholky hor, rozzáří zlatavým svitem kousek mraku. Jeho však není dost, aby osvětlilo vše. Jedna z možných interpretací (Teresa Sowińska, Makowski, Beksiński a Deskur. Zjevy a sfingy, „Przegląd Artystyczny“ č. 3, 1973, s. 14).


Obraz vystavený, zmíněný a reprodukovaný mj. v: Vystavený obraz:
– Zdzisław Beksiński. Obrazy z let 1971–1972, Galerie současného umění „Ruch“, Klub mezinárodního tisku a knihy, Varšava, 7. prosince 1972 – 7. ledna 1973.
Reprodukovaný obraz:
– Archiv propagace umění Zdzisława Beksińského, webová stránka (https://www.beksinski archiwum.net).
♣ Droit de suite: ♣ K kupní ceně bude připočítán dodatečný poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu v souladu se zákonem ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech souvisejících (droit de suite).

Zdzisław Beksiński (Sanok 24. února 1929 – Varšava 21. února 2005) studoval v letech 1947–1952 na Fakultě architektury Krakovské technické univerzity. Byl samoukem, který si vybudoval nezpochybnitelné postavení v polském současném umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se věnoval fotografii, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 si získal uznání jako tvůrce fotogramů, jejichž estetika vycházela z texturních efektů. V letech 1958–1962 vytvářel abstraktní reliéfní obrazy s bohatou texturou, převážně kovové, které představovaly variantu malby hmoty. Na konci tohoto období vznikaly prolamované formy ve tvaru postav a plnoobjemové sochy z kovu. Další etapou jeho tvorby byla léta 1962–1974, kdy se věnoval především kresbě. V 60. letech kreslil perem a tuší figurální kompozice, které se vyznačovaly karikaturní deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlíkem a pastelkami, které představovaly monochromatickou variantu jeho souběžné malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malířství. Jeho charakteristický styl spočíval v technické dokonalosti, kterou doprovázela neobyčejnost vize. Maloval svět po katastrofě, poznamenaný pečetí smrti a rozpadu. Jeho obrazy obývají postavy a stvoření, která mají sice lidské či zvířecí tvary, ale rysy přízraků, automatů nebo rozpadajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě uspořádávacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku svých zobrazení. Sám říkal, že při malování se zcela poddává své vizi, „fotografuje“ ji. V posledních letech zařadil do svého uměleckého repertoáru elektronické techniky generování obrazu, které využíval k tvorbě počítačových fotomontáží. Beksińského umění, mnohokrát vystavované a diskutované, vyvolává mezi odborníky i veřejností extrémní emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v Polsku se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí pak v Paříži, kde ji vlastní Piotr Dmochowski, jenž od roku 1983 sbírá díla a propaguje tvorbu tohoto umělce. Ten uspořádal samostatné výstavy Beksińského mimo jiné v Galerie Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988 a stálou expozici ve své vlastní Galerie Dmochowski – Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989–1996. V jeho nakladatelství také vyšly monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vydalo nakladatelství Arkady v roce 1989 monografii o Beksińském z pera Tadeusze Nyczka (2. vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se v Paláci Opatů v Gdaňsku-Oliwie konala velká výstava Beksińského obrazů a ředitel Muzea v Sanoku Wiesław Banach vydal obsáhlou monografii o tomto umělci.
Od října 2016 je v Kulturním centru Nowohucki v Krakově trvale k vidění výstava 250 děl (obrazů, kreseb, fotografií) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Od června 2021 je stálá výstava 30 obrazů Beksińského ze sbírky manželů Dmochowských prezentována také v Muzeu arcidiecéze ve Varšavě.
(fotografie: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )