Zdzisław Beksiński, Reliéf, 1957

60,0 x 88,0 cm - plastická hmota, dřevěná deska. sign. na zadní straně l.g.: ZDZISŁAW | BEKSIŃSKI | 1957

dole: pod ním: PROPERTY | Marek PIASECKI | [adresa majitele v Krakově].



Reprodukovaný obraz:

- Zdzisław Beksiński Art Promotion Archive website (https://www.beksinskiarchiwum.net/archiwum1,prace_artystyczne_beksinskiego_skany,reliefy_i_rzezby.html).



Zdzisław Beksiński, který je spojován především s figurativní malbou, zobrazující nereálné vize z pomezí reality a snu, začínal s abstraktní tvorbou, která mu přinesla uznání umělecké kritiky. Beksinski experimentoval s avantgardními kompozicemi ve fotografii a v druhé polovině 50. let vytvářel obrazy-reliéfy. Ve svém fonetickém deníku k tomu v dubnu 1958 zanechal vlastní komentář: Nyní stále vytvářím strukturální obrazy, různé příběhy zalité lakem, vypálené (...). Uvidíme, co z toho bude, až se za rok ohlédnu. Magdalena Grzebałkowská do Beksińského biografie zařadila vzpomínku Jacka Rudaka: "Na dřevotřísku lepil různé kousky sádry, pořádně je tvaroval a pak to všechno natíral. Po natření nanášel mnoho vrstev barvy a pak je setřel rozpouštědlem. Roztíral tak dlouho, dokud nedosáhl požadované barvy.

Již v roce 1958 Beksinski vystavoval své reliéfy v sídle Svazu polských architektů v Poznani a v září 1959 byly reliéfy vystaveny na - Marianem Boguszem organizované - Třetí výstavě moderního umění. Beksinského díla nadchla tehdejšího výtvarného kritika Jacka Woźniakowského, který po výstavě napsal: Beksinského působí dojmem ušlechtilé, staré, vyhaslé keramiky, ale obzvlášť mě zaujal druhý obraz: obdélník téměř černého, matného dřeva rozežraného dřevomorkou - místy lehce duhový, který opět připomíná sametový povrch zuhelnatělé, popraskané desky. Tuto modulaci jemných, téměř geometrických sekvencí bychom však také mohli přirovnat k nějakému vyhořelému městu, viděnému z velké dálky. Srovnání jsou zde zcela lhostejná, protože Beksinského dílo nepůsobí ani tak skrze tyto aluze, jako spíše skrze jejich součet, či spíše auru, v níž se rodí: má v sobě jemnou a neustále se měnící pravidelnost přírodních děl, jednoduchost a rafinovanost věcí, jejichž tvář pomalu vyhloubil čas, čímž zničil jejich původní tvar, ale zároveň jim dodal odolnější či snad tragicky zachmuřenou stálost. (Magdalena Grzebałkowska, Beksińscy. Portret podwójny, Krakov 2014, s. 67-68)

Jak naznačuje věnování na zadní straně, reliéf patřil fotografovi Marku Piaseckému (1935-2011), Beksińského příteli. Umělci si spolu hojně dopisovali a setkávali se v Sanoku.

Nabízený reliéf je na trhu s uměním mimořádnou raritou. Ve srovnání s Beksińského rozsáhlou malířskou tvorbou vznikl relativně malý počet reliéfů a téměř všechny se nacházejí v muzejních sbírkách, především v Historickém muzeu v Sanoku a Národním muzeu ve Vratislavi.





♣ K vydražené ceně bude kromě dalších nákladů připočten poplatek vyplývající z práva umělce a jeho dědiců na odměnu podle zákona ze dne 4. února 1994 - o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským (droit de suite).

Zdzisław Beksiński (Sanok 24 II 1929 - Varšava 21 II 2005) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury Krakovské technické univerzity. Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se zabýval fotografií, o kterou se zajímal již od studentských let, a po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vytvářel ažurové formy s figurálními tvary a plnohodnotné sochy z kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vyšla Beksińského monografie Tadeusze Nyczka v nakladatelství Arkady v roce 1989 (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel Muzea Sanok Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stálou součástí novohutského kulturního centra stala výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských je mezitím od června 2021 k vidění také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.

(Foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )