Zdzisław Beksiński, ZY, 1987

89,0 x 92,0 cm - olej, deska signovaná na zadní straně: ZY | BEKSIŃSKI

Na rubu, na výztuze panelu v horní části, nálepka Galerie umění Alicji a Bożeny Wahlových.

Vystavený obraz:

- Alicja a Bożena Wahl Art Gallery, Varšava XII 1987.

Reprodukovaný obraz:

- Beksinski 4 (úvod Wieslaw Banach), BoszArt, Olszanica 2017, s. 48, barevné il. (rozměry 92 x 86);

- Beksiński - Dmochowski, Dopisy 1999-2003, 1. vydání, Varšava 2017, il. na barevných vložkách;

- filmový záznam výstavy v Galerii umění Alicji a Bożeny Wahlových v prosinci 1987 (http://www.dmochowski gallery.net/filmoteka.php?section=main&movie=76, (1'12'' - 1'17'').

V prosinci 1987 se v Galerii umění Alicji a Bożeny Wahlových ve varšavské čtvrti Żoliborz konala další výstava Zdzisława Beksińského, která se zde těšila velkému zájmu. Bylo zde vystaveno čtrnáct děl vytvořených v roce 1987, včetně tohoto obrazu. Motiv hlavy (spolu s lidskou postavou, katedrálou, křížem) se v mistrových obrazech opakovaně vracel. Důvodem byla univerzálnost námětu, poskytující prostor pro četné interpretace, a vytříbenost malířovy techniky.

V obrazech, o kterých mluvíte, si pohrávám s něčím, čemu se v hudbě říká "variace". Aby byla variace čitelná, musí mít téma, které je okamžitě rozpoznatelné a jednoduché. Nemůžete napsat variaci na neznámé téma nebo na téma, které je příliš složité, protože pak je veškerá zábava zbytečná. (...) Proto je tvář tak fascinujícím fenoménem. Mohli bychom se poznat podle loktů nebo nehtů, protože i tam jsou značné anatomické rozdíly, ale poznáváme se podle tváře. Tváře poznáváme ve tvarech mraků a skvrn na zdi, jako by prvním faktorem analyzujícím náš pohled bylo rozlišení: je to, co vidím, tvář, nebo není tvář? Tvář je ideálním - protože univerzálním - předmětem malířských variací. Někdy mám pochybnosti, zda jsem se svými variacemi nezašel příliš daleko. Mám-li podezření, že tvář, kterou jsem namaloval, se příliš podobá psovi, pozvu si někoho do ateliéru a zeptám se: dostal jsem toho psa? Pokud řekne: mně to připadá spíš jako obličej, znamená to, že jsem to s tou variací ještě nepřehnal.

Úryvek rozhovoru se Zdzisławem Beksińským v pořadu Rozmowy na nowy wiek (Rozhovory pro nové století), který vysílala TVP 1 v roce 2003.



Zdzisław Beksiński (24. 2. 1929 Sanok - 21. 2. 2005 Varšava) studoval v letech 1947-1952 na Fakultě architektury krakovské Technické univerzity. Byl samoukem, který dosáhl nezpochybnitelného postavení v současném polském umění, což potvrzuje přítomnost jeho děl na prestižních výstavách a v muzejních sbírkách. Zpočátku se zabýval fotografií, o kterou se zajímal již od studentských let, po roce 1956 získal uznání jako tvůrce fotogramů s estetikou založenou na efektech textury. V letech 1958-1962 vytvářel abstraktní obrazy-reliéfy s bohatou texturou, především kovovou, které byly odrůdou malby hmoty. Ke konci tohoto období vznikly ažurové formy ve tvaru postav a plnohodnotné sochy z kovu. Další etapa jeho tvorby probíhala v letech 1962-1974, kdy se věnoval především kresbě. V šedesátých letech kreslil perem a tuší figurální kompozice vyznačující se karikující deformací postav. Od konce 60. let vytvářel kresby uhlím a pastelkami, které byly monochromní variantou jeho paralelní malířské tvorby. Od roku 1974 se věnoval téměř výhradně malbě. Jeho charakteristický styl byl založen na technické dokonalosti doprovázené mimořádným viděním. Maloval postkatastrofický svět, poznamenaný stigmatem smrti a rozkladu. Jeho obrazy jsou zabydleny postavami a bytostmi, sice lidskými nebo zvířecími, ale s charakteristikou přízraků, automatů nebo rozkládajících se mrtvol. Umělec svým obrazům a kresbám nedával názvy (kromě objednacích symbolů), čímž zdůrazňoval svůj nezájem o literární stránku zobrazení. Sám říkal, že se při malování zcela oddává své vizi a "fotografuje" ji. V posledních letech zapojil do své výtvarné techniky techniku elektronického generování obrazu, s jejíž pomocí vytváří počítačové fotomontáže. Beksinského umění, které bylo mnohokrát vystavováno a diskutováno, vzbuzuje u odborníků i veřejnosti mimořádné emoce.
Největší, systematicky doplňovaná sbírka jeho děl v zemi se nachází v Historickém muzeu v Sanoku, v zahraničí - v Paříži, v majetku Piotra Dmochowského, který od roku 1983 sbírá díla a propaguje umělcovu tvorbu. Uspořádal samostatné výstavy Beksińského, mimo jiné v Galerii Valmay v Paříži v letech 1985, 1986 a 1988, a také stálou expozici ve vlastní Galerii Dmochowski - Musée-galerie de Beksiński, která existovala v letech 1989-1996. Vydal také monumentální alba umělce v letech 1988 a 1991.
V Polsku vyšla Beksińského monografie Tadeusze Nyczka v nakladatelství Arkady v roce 1989 (druhé vydání v roce 1992). Na jaře roku 2005 se konala velká výstava Beksinského obrazů v Paláci opatů v gdaňské Oliwě a ředitel Muzea Sanok Wieslaw Banach vydal obsáhlou monografii o umělci.

Od října 2016 se stálou součástí novohutského kulturního centra stala výstava 250 děl (obrazy, kresby, fotografie) Zdzisława Beksińského ze soukromé sbírky Anny a Piotra Dmochowských. Mezitím je od června 2021 stálá expozice 30 Beksińského obrazů ze sbírky Dmochowských prezentována také v Arcidiecézním muzeu ve Varšavě.

(Foto: Piotr Dmochowski, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=8960820 )