Józef Pankiewicz, KRAJINA S OLIVOVÝM HÁJEM V SANARÁCH, 1924

27 × 34,7 cm – olej, lepenka

signatura vlevo dole: Pankiewicz
Na zadní straně J. Pankiewicz | Sanary 1924



20. léta 20. století představují období zásadní změny v tvorbě Józefa Pankiewicze. Umělec upustil od postkubistických experimentů ve prospěch klasické malířské techniky a čerpal inspiraci ze studií v Louvru a z přímého pozorování přírody. Klíčovým podnětem pro tyto změny se staly cesty na jih Francie. Unavený rostoucí popularitou Saint-Tropez, objevil Pankiewicz v létě roku 1923 spolu se svou ženou klidnou rybářskou vesnici Sanary-sur-Mer, kam se vrátil mimo jiné v roce 1924 – a právě v této době namaloval nabízenou krajinu.
Obraz je vynikajícím příkladem umělcova nového stylu. Tvary jsou zde vytvářeny jemnými a plynulými barevnými plochami. Kompozice je založena na rafinovaných kontrastech: tmavě zelené koruny stromů kontrastují se světlými modrými odstíny oblohy, zatímco rezavé, oranžové tóny vyschlé země v popředí jsou postaveny do kontrastu se žlutými a tyrkysovými odstíny trávy. Skicovité tahy štětcem dodávají plátnu pulzující rytmus a promyšlená barevnost umocňuje iluzi prostorové hloubky.
Krajina ze Sanary skvěle spojuje kompozici obrazu inspirovanou Cézannem s impresionistickou citlivostí ke světlu, blízkou malířství Renoira. Obrovský vliv na zralý styl umělce měly v té době společné plenéry s Pierrem Bonnardem. Jak shrnul Józef Czapski, toto přátelství mělo pro umění polského malíře obrovský význam, nicméně právě Pankiewicz „ostřeji reagoval na aktuální proudy“ a „stále vědoměji budoval svá plátna barvou“. Prezentovaná krajina je kvintesencí jeho zralé krajinomalby – harmonické a prosycené světlem.

Původ: ze sbírky Jerzyho Borejszyho.
Srovnej s: – Józef Pankiewicz 1866–1940. Život a dílo. Umělci k 140. výročí narození, (ed. E. Charazińska), MNW, Varšava 2006, s. 147, kat. č. I/364, obr.

Józef Pankiewicz (Lublin 1866 – Marseille 1940) malíř, grafik, pedagog; v letech 1884–1885 byl žákem Wojciecha Gersona a Aleksandra Kamińskiego ve varšavské kresebné třídě. Poté rok studoval na Akademii výtvarných umění v Petrohradě. Po návratu žil ve Varšavě. V té době maloval realistické žánrové scény a vytvářel také ilustrace pro varšavské časopisy. V roce 1889 odjel spolu s Władysławem Podkowińskim do Paříže, kde ho uchvátil impresionismus. Na konci století tvořil nokturna a symbolické kompozice. V následujících letech hodně cestoval po Evropě a maloval zátiší, krajiny a portréty inspirované japonským uměním a malířstvím Renoira, Cézanna a Matisse. Léta 1914–1919 strávil ve Španělsku. Od roku 1906 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Krakově a od roku 1925 vedl pařížskou pobočku této školy, která vznikla pod jeho záštitou. Byl učitelem mnoha malířů-koloristů z takzvané skupiny kapistů. V té době trvale bydlel v Paříži a letní měsíce trávil na jihu Francie. Věnoval se grafice – jeho díla patří k nejvýznamnějším počinům v této oblasti polského umění. V roce 2006 se v Národním muzeu ve Varšavě konala velká výstava „Józef Pankiewicz. Život a dílo“, kterou doprovázel obsáhlý katalog, představující skvěle zpracovanou a vyčerpávající monografii umělce a jeho tvorby.