Vlastimil Hofman, JARO - SKOWRONEK, 1915

58,8 x 70,2 cm - olej, karton signováno l.g.: Wlastimil Hofmann | 1915



Dílo pochází z raného, nejtvořivějšího období autorovy činnosti. Je na něm zřetelný vliv Jacka Malczewského, jehož byl žákem. Hofman na mistra navázal v proudu symbolické malby. Obraz je datován rokem 1915. V té době byla Evropa zahalena v oparu Velké války a Malczewski vyzýval své kolegy umělce, aby malovali tak, aby Polsko vstalo z mrtvých. Toto období Hofmanovy tvorby skvěle charakterizoval český básník Jiří Karásek v zářijovém čísle časopisu Maski z roku 1918. (...) lze s jistotou říci, že není "polštějšího" malíře než V. Hofman. Hofman, malíř, který by výrazněji zobrazil polskou psychiku a který by sáhl k polské mystice, k mystice, která vychází z polské poezie a má svůj hlavní zdroj v díle Słowackého, Hofmanem tak zbožňovaného a duchem tak blízkého. Druhá světová válka vyhnala Hofmana na dva roky do Čech - jeho vlasti po otci. Usadil se v Praze, když opustil svůj krakovský ateliér, a tvořil mezi námi v improvizovaném ateliéru v krásné vile vysoko na Hrebenkách, utopené v kyticích rů..... Ale české prostředí už na něj nemělo žádný vliv. Jeho díla z této přechodné doby jsou také polská a také vzdálená tomu, co diváka oslovuje z obrazů současných českých umělců. Hofman zůstal i v Praze samotářem a do Polska se vracel s jasným pocitem, že jedině v Polsku je vhodné místo pro jeho tvorbu. S polským uměním Hofmana spojuje onen silný mystický proud, který Pawlikowski ve své knize o Słowackého mystice charakterizuje jako válku mezi živlem hmoty a živlem ducha. (J. Karasek, Vlastimil Hofman, "Maski" 1918, č. 27, [in:] W. Juszczak, Malarstwo polskiego modernimu, Gdańsk 2004, s. 513).



Tento krásný obraz s dítětem hledícím na ženu na pozadí rozlehlé krajiny vyvolává úvahy o pomíjivosti a křehkosti života, ale zároveň přináší naději na znovuzrození - jako teplé jaro po kruté zimě. Malý ptáček, něžně objatý v dětské ruce, je podle slovanské víry symbolem zemřelých duší. V křesťanství znamená nesmrtelnost, pokoru a milosrdenství. Díky tomu, že jeho zpěv můžeme slyšet každoročně na jaře, je také považován za jednu z předzvěstí jara. Po cestě nastoupené Malczewským a inspirované slovy barda Słowackého činí Hofman ze svého obrazu zbraň v boji za nezávislé Polsko.



Bůh našich otců je nad námi i dnes!

Proto nedopustí, aby padla jakákoli porážka;

Vždyť dokud byl s našimi otci,

byli vítězní!



Proto nepadneme do žádného vlčího doupěte,

Nepoklekneme před mocnými v moci;

Víme, že i samotné hroby

nás odevzdají Bohu.



Se skřivany jsme se zvedli k práci,

a za večerního světla půjdeme spát;

Ale v hrobech jsme stále vojáky.

A Boží vojáci.

J. Słowacki, Píseň barových konfederátů



V takovém výjevu se skřivan stává nadějným poslem jara - znovuzrození. Žena s rukama složenýma na prsou, podobně jako Madona - Polonia, zaujímá pozici, v níž se celá odevzdává do rukou dítěte, na které něžně hledí. Dítě je symbolem generace, která má přijít a dočkat se osvobození Polska. S důvěrou hledí do klidné tváře něžně se usmívající ženy. Zpěv skřivánka, který se choulí v malé ručce, zvěstuje nadcházející štěstí.



Jaro - skřivan je příkladem díla, v němž, jak napsal Karásek: je vidět celé Hofmanovo vítězné umění: harmonie klidu, radosti, víry a síly.



Wlastimil Hofman / Vlastimil Hofmann (Praha 1881 - Szklarska Poręba 1970) studoval na Škole výtvarných umění v Krakově - nejprve u Floriana Cynka, později také u Jana Stanislawského, Leona Wyczółkowského a Jacka Malczewského. V letech 1899-1902 studoval také u Jeana Léona Gérôma na École des Beaux-Arts v Paříži. Během první světové války pobýval v Praze a Paříži, od roku 1920 žil trvale v Krakově. Hodně vystavoval, byl členem mnoha tvůrčích sdružení - spoluzakladatelem "Skupiny pěti" (1905) a "Skupiny nula" (1908), členem Spolku českých výtvarníků "Mánes" a od roku 1911 členem polského uměleckého sdružení "Sztuka". Během druhé světové války se přes SSSR a Turecko dostal do Jeruzaléma, odkud se v roce 1946 vrátil do Krakova. Od roku 1947 žil trvale ve Szklarské Porębě. Hofman maloval především fantasticko-symbolické kompozice s lidovými motivy, dále žánrové výjevy, portréty a krajiny. Přes úzké analogie a souvislosti s Malczewského tvorbou se jeho obrazy vždy vyznačují individuálním charakterem, stylem a náladou.