Włodzimierz Błocki, PRACZKY, před rokem 1914

108 × 62 cm – olej, plátno nalepené na lepenku



Původ: –vlastnictví manželky umělce Janiny, rozené Pazirské Błocké;
– ve vlastnictví jejího syna;
– soukromá sbírka, zakoupeno od výše uvedeného.

Włodzimierz Błocki (Lvov 1885 – Zakopane 1920) – malíř a grafik – považován za „jednoho z předních umělců své generace“ (SAP), podle T. Dobrowolského „tvůrce [obrazů], které předjímaly moderní kolorismus“. Od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Krakově, zpočátku u Floriana Cynka, Konstanty Laszczky a především u Leona Wyczółkowského (v letech 1905–1910). Během studií získal řadu cen a ocenění. V roce 1911 podnikl spolu s Teodorem Grottem cestu do Itálie, kde navštívil Florencii, Řím, Neapol a Sicílii. V roce 1914 pobýval v Paříži a od té doby jsou v jeho malířství patrné vlivy francouzského impresionismu. Trvale žil ve Lvově, kde se v roce 1911 konala první výstava jeho děl. Maloval portréty, žánrové scény, akty, krajiny a zátiší. Rád používal akvarel. Již během studií se věnoval také grafice, zejména litografii, leptu a akvatintě. V roce 1908 vydal grafický cyklus s erotickou tematikou Złote storczyki. V roce 1911 společně s T. Grottem vydal cyklus leptů z Florencie a podílel se na vydání společného cyklu Kraków 1911. Trpěl tuberkulózou a poslední rok svého života strávil v Zakopaném. Jeho obrazy se na trhu se starožitnostmi objevují nesmírně zřídka.