Alfred Lenica, WIDMA 10, 1953–1957

70 x 50 cm – tuš, kvaš, akvarel, papír

signováno světlou pastelkou vlevo dole: Lenica
signováno olovem na zadní straně: Lenica | 1953–57 | Widma 10


Obraz vystavován, zmiňován a reprodukován mj. v: Vystavené dílo:
– Alfred Lenica, Museum Umeni, Olomouc, červenec 2014;
– Alfred Lenica. Skvrny na nebi a zemi, Galerie Piekary, Poznaň V–VII 2022.

Dílo zmíněné a reprodukované:
– Alfred Lenica. Skvrny na nebi a zemi / Alfred Lenica. Spots on Heaven and Earth, Nadace 9/11 ArtSpace, Poznaň 2022, s. 225 (obr. č. 33), s. 40–41 (černobílá příloha).
– V katalogu díla umělce: Alfred Lenica. Malarstwo, CBWA Zachęta, Varšava 1974, s. nlb., oddíl Teki temper z lat sześćdziesiątych, poz. 94. Widma (65 [ks]).

♣ Droit de suite: ♣ K kupní ceně bude připočítán dodatečný poplatek vyplývající z práva autora a jeho dědiců na odměnu v souladu se zákonem ze dne 4. února 1994 o autorském právu a právech souvisejících (droit de suite).

Alfred Lenica (Pabianice 1899 – Varšava 1977) se soukromě učil kresbě a malbě v ateliérech Artura Hannytkiewicze a Piotra Kubowicze v Poznani (1925–1928). Ve 30. letech maloval figurativní obrazy, které stylisticky navazovaly na kubismus. O něco později podléhal vlivům surrealismu, který se pro něj – s výjimkou let socialistického realismu – stal nejvýznamnější oblastí malířského hledání. Od poloviny 40. let udržoval stálé kontakty s kruhem „Krakovské skupiny“ a přátelil se s Jerzym Kujawským. Po přestěhování do Poznaně se v roce 1947 stal spoluzakladatelem avantgardní skupiny „4F+R“ (barva, forma, fantazie, faktura + realismus). Je autorem prvního polského taskistického obrazu (Barvy v pohybu, 1949, tempera). V období socialistického realismu se zapojil do proudu oficiálního umění a zároveň působil jako organizátor uměleckého života, předseda Poznaňského okruhu ZPAP (1948–1950) a zároveň vedoucí tamějšího Ateliéru výtvarných umění. Na konci 50. let se přestěhoval do Varšavy a i zde až do roku 1969 zastával vedoucí funkce v ZPAP. Ve druhé polovině 50. let se – po experimentech ze 40. let – opět věnoval informelu a rád maloval technikou drippingu. Kolem roku 1958 si vypracoval svůj vlastní, pro něj charakteristický styl vířících, barevných, někdy kaligraficky zpracovaných tvarů, které dynamicky vyplňovaly plochy obrazů. Vytvářel je technikou podobnou surrealistické dekalkomanii. Tento styl se stal poznávacím znamením umělce až do konce jeho života. Ve svých obrazech se nevyhýbal tvarům odkazujícím na přírodní formy (jeho malířství bylo označováno jako „biologické“), a v 70. letech občas do svých kompozic zařazoval figurální motivy. Retrospektivní výstava umělce se konala v Galerii Zachęta ve Varšavě v roce 1974.